Andrea Fiorino o sobě s hrdostí tvrdí, že nikdy nepodlehl vlně Hložků a Kotvaldů a již v dětství se, především díky své matce, tehdy barové zpěvačce působící zejména v zahraničí, věnoval poslechu leckdy zajímavým způsobem importovaných nahrávek. Po pádu železné opony už nebyl poslech dance music ani v českých zemích závažným problémem a Andrea časem pochopil, že potřebuje alternativu k tehdejším tanečním trendům v podobě 2 Unlimited či Culture Beat. A tak stále vzrůstající obliba house music, podpořená poslechem nedělních klubových večerů Lorenza Al Dina na v současné době už neexistující rakouské stanici CD International, vyvrcholila životním rozhodnutím. V roce 1995 si ve svých šestnácti letech Andrea společně s několika přáteli pořizuje starší gramofony a zasažen silnou garážovou vlnou kupuje prvních pár desek.